Vztah ke zvířatům

Je zajímavé, kde se to v člověku bere a kde to má začátek. Přece musí být všem jasné, že bez lásky a úcty to prostě nejde. Nebo jde, ale nestojí to za nic. Takže, takoví lidé, kteří nemají rádi nikoho a nic, jsou vlastně narušení podivíni, kterým je lépe se zdaleka vyhnout.  

Je docela možné, že to mají v mozku nějak zpřeházené, správná spojení tam nejsou, nebo zanikla, nebo tam být nechtějí, čert ví. Ale půjdeme raději k té veselejší stránce. Tou jsou lidé opačných názorů, tedy milovníci zvířat. Ale pozor, i zde jsou lidé, kteří to mají v tom cimbuří hodně vyrachtáno.  

Láska ke zvířatům je naprosto v pohodě, i když já bych byl se slovem láska velmi opatrný. Ale budiž. Jenže i ta musí, nebo by měla mít své meze. Nechodit ven abyste nezašlápli mravence je již zcela mimo mísu.  

Nemám rád maso, ale to ještě neznamená, že budu vlastním tělem chránit vepře před porážkou. Pokud je provedena normálně, budiž, člověk je všežravec. To se nedá nic dělat.  

Prostě vše musí mít nějakou míru, nějakou hranici odsud tam a hotovo. V našich krajinách nejíme psy, tedy mám na mysli normální lidi, ale zato se k nim chováme také někdy velmi podivně. Oblečený psík s botičkami je jen malým příkladem, kam to ti čtyřnozí chudáci dotáhli, když se přidali k homo sapiens.  

Ostatně, takových příkladů by se dalo najít více.  

Normální přístup k živočichům je věcí každého člověka, pokud někdo nesnáší kočky, dobrá, nepřistupuj k nim, ale také není třeba nějakou číču, která přijde k noze nakopnout a zlomit jí žebro.  

Pokud nesnáším psy, dobrá, vyhnu se jim, ale také kvůli toho nebudu dávat otrávené návnady, nebo ještě větší svinstva.  

Samozřejmě, že pak na majitelích je, aby si své miláčky ohlídali a aby tito neotravovali chodce. A nezlobili vůbec nikoho. 

A jaký vztah máte ke zvířatům vy? Sáhnete si do svědomí? A co ono na to říká?